Parkování v rezidenčních lokalitách: Co ovlivňuje pohodlí bydlení

Parkování v rezidenčních lokalitách není jen otázkou, kde zaparkovat auto. Je to jeden z klíčových faktorů, které rozhodují o tom, zda se v domě cítíte pohodlně, nebo jestli každé ráno prožíváte malou válku o místo. Když se podíváte kolem sebe, většina domů v českých městech má na ulici přinejmenším jedno auto, často dvě. A právě tohle zatěžuje nejen dopravu, ale i kvalitu života celých ulic.

Co vlastně způsobuje, že parkování zní jako problém?

Není to jen o tom, že auto stojí na chodníku. Je to o tom, jak moc město a obyvatelé platí za to, že auto má místko. Studie ukazují, že každé další parkovací místo mimo ulici zvyšuje cenu bytu o přibližně 12,5 %. To znamená, že když vám developer řekne, že byt má „vlastní parkoviště“, ve skutečnosti vám připíše náklady na jeho stavbu do ceny bytu. Pro mnoho rodin to znamená, že si byt nemohou dovolit vůbec. A to navzdory tomu, že byt může být výborně umístěný, blízko školy, obchodu nebo zastávky.

Přitom parkovací místa nejsou zdarma. V Brně se za jeden metr čtvereční parkovacího místa platí 20 až 40 Kč denně. Přepočítáte-li to na rok, jedno místo stojí mezi 7 300 a 14 600 Kč. A to jen za „používání“ plochy. Nezapomínejte na stavbu, údržbu, osvětlení, bezpečnost. Tyto náklady se vždy přenášejí na nás, uživatele - buď skrze nájem, nebo skrze daně.

Proč nejsou parkovací domy řešením?

Většina měst v posledních letech stavěla parkovací domy. Věřili, že když auto odstraníme z ulic, všechno bude lepší. Ale praxe ukazuje jiné. Parkovací domy často zůstávají prázdné. V Brně, Olomouci nebo Praze se setkáváte s budovami, kde je zaplněno jen třetina nebo polovina míst. Proč?

Protože ceny nejsou atraktivní. Když za parkování na ulici platíte 50 Kč za den, ale ve všech parkovacích domech 150 Kč, nikdo nevymění auto z ulice za drahý dům. A když město nechce zdražovat uliční parkování - protože to je politicky nebezpečné - tak se parkovací dům stává jen další plochou, kterou nikdo nevyužívá. Navíc je často daleko od domova. Kdo chce jít 10 minut k autu, když ho máte právě před vchodem?

Co funguje? Rezidenční parkování a omezení

V některých městech už fungují systémy, které respektují skutečné potřeby. V Brně například zavádějí rezidenční parkování s rozšiřující se zónou. Rezidenti platí roční poplatek - řekněme 1 500 Kč - a mohou parkovat v celé své oblasti, včetně sousedních ulic. To znamená, že když se vám ztratí auto, neznamená to, že ho musíte hledat na druhé straně města. A zároveň to zamezuje tomu, že cizí lidé z celého města přijíždějí parkovat na vaši ulici.

V Praze na P+R parkovištích (park a ride) platíte za prvních 24 hodin 50-100 Kč. To je výhodné, pokud přijíždíte z předměstí a chcete přestoupit na městskou dopravu. Ale tohle řešení funguje jen pro cestující, ne pro ty, kteří tam žijí.

Co se stane, když zdražíte parkování na ulici? V Olomouci a Ostravě to funguje. Zavedli zónové systémy: v centru je parkování drahé, v rezidenčních čtvrtích levné. V některých ulicích se parkování úplně omezuje jen na rezidenty. A co se stane? Lidé začnou přemýšlet. Někteří přestanou vozit auto do města, jiní si najdou společné parkování, nebo začnou používat kolo, chodit pěšky, nebo jezdit na linku.

Co se stane, když parkování zůstane „dárkem“?

Když město považuje parkování za „právo“ každého vlastníka auta, bez ohledu na to, kde žije, všechno se zhoršuje. Ulice se zaplňují auty, chodníky se zúžívají, zelené plochy se zanikají. Děti nemohou hrát před domem, starší lidé mají problém projít, když je kolem 15 aut. A přitom většina z nich je tam jen na pár hodin - kdo přijede na návštěvu, kdo jede na nákup, kdo si přijede na oběd.

Přitom většina výzkumů ukazuje: když zavedete správný management parkování - tedy ceny, které odpovídají skutečným nákladům, a omezení pro ne-rezidenty - můžete snížit potřebu parkovacích míst o 20-40 %. To znamená, že místo 100 míst na 100 bytů stačí 60-80. A ty zbývající plochy můžete použít pro chodníky, zelené plochy, hřiště, kavárnu, místo na záhon.

Co můžete dělat jako obyvatel?

Nemusíte čekat, až město něco udělá. Pokud ve vaší ulici není systém rezidentního parkování, můžete začít s místní iniciativou. Seberete sousedy, podívejte se, kolik aut tam opravdu žije, a co by se dalo změnit. Můžete požádat o zavedení rezidenční zóny. Nebo navrhnout, aby se zavedlo parkování jen pro rezidenty od 19:00 do 7:00 - to by umožnilo cizím lidem parkovat během dne, když je v městě práce, a zároveň vám v noci nezabíralo místo auto.

Pokud máte možnost, zvažte, zda vůbec potřebujete druhé auto. V Praze, Brně, Ostravě už fungují služby jako „auto na půl dne“ nebo „car sharing“. Někdy je levnější si půjčit auto na základě hodin, než platit za celoroční parkování.

Když se parkování změní, změní se i život

Představte si ulici, kde nejsou auta před každým domem. Kde je místo na kolo, na dětské hřiště, na stromy. Kde se můžete vykoupat v zeleni, kde se děti mohou hrát na chodníku. Kde nemusíte vstávat v 7:00, abyste našli místo, kde zaparkovat. To není utópie. To je to, co se děje v Amsterdamu, Kodaňi, nebo v některých českých městech, kde se začalo myslet na lidi, ne na auta.

Parkování v rezidenčních lokalitách není o tom, kolik aut máte. Je to o tom, jaký život chcete vést. A jestli chcete, aby vaše ulice byla místem, kde se cítíte doma - ne jen místem, kde auto stojí.